figura
[fɪgura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
1.
uměle vytvořená postava, socha, loutka:
dřevěná / bronzová / slámová figura
lidská / zvířecí figura
figury apoštolů staroměstského orloje
betlém s vyřezávanými figurami
modelovat figury z hlíny
2. kolokviální vyšší
tělo se zřetelem na rozměry, vzrůst ap. syn. postava:
obrysy ženské figury
muž s drobnější figurou
hlídat si figuru váhu, štíhlou linii
udržet si štíhlou figuru
3.
společensky výrazná, významná osoba, osobnost • postava uměleckého díla:
charismatická figura
politicky silné figury
klíčová figura studentského povstání
hrát ve filmu komickou figuru
Centrální figurou dramatu je dívka z měšťanské rodiny.
4.
pohybový prvek používaný v tanci, gymnastice, krasobruslení ap.:
akrobatické figury
nacvičovat krasobruslařské figury
předvádět složité taneční figury
Dívky trénují gymnastické figury.
5. lingvistika, literární věda
specifický způsob výběru a uspořádání jazykových prostředků užívaný jako stylistický prostředek:
rétorické / stylistické / básnické figury
hledání neotřelých poetických figur
6. hudba
krátký melodicko-rytmický útvar menší závažnosti než motiv, užívaný zprav. v doprovodu nebo mezihrách:
chytlavé rytmické figury
opakující se melodická figura
Klasická bluesová figura má dvanáct taktů.
7.
(ve stolních hrách) hrací kámen:
šachové figury
hrát s modrými figurami
Cílem hry dáma je sebrat protihráči všechny jeho hrací figury.
◊ dát něco do figury kolokviální
uvést něco do náležitého stavu, uspořádat, upravit
◊ dát někoho do figury kolokviální
navrátit někoho do dobré, žádoucí formy • ukáznit, usměrnit někoho
◊ mít figuru kolokviální vyšší
mít hezkou, štíhlou postavu • mít urostlé, vypracované tělo
◊ nastrčená figura
člověk vykonávající svou funkci jen zdánlivě, z pozadí řízený někým jiným
► figurka
[fɪgurka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
keramické figurky
figurka čerta
vyrábět figurky zvířat
Ujídal čokoládové figurky z vánočního stromku.
2.
zvláštní figurka politické scény
bizarní figurky z pražského podsvětí
Film je plný svérázných figurek.
Žena byla ve městě známou figurkou.
3.
šachové figurky
hrát s černými figurkami
Ke hře potřebujete jen hrací kostku a figurky ze hry člověče, nezlob se.
◊ figurka na šachovnici ◊ figurka ve hře někoho ◊ šachová figurka
bezvýznamný, bezmocný člověk ovládaný, řízený někým mocným
◊ hýbat figurkami (na šachovnici)
manipulovat s lidmi, řídit je a využívat k prosazení svých zájmů
◊ nastrčená figurka
člověk vykonávající svou funkci jen zdánlivě, z pozadí řízený někým jiným
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fɪgura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
1.
uměle vytvořená postava, socha, loutka:
dřevěná / bronzová / slámová figura
lidská / zvířecí figura
figury apoštolů staroměstského orloje
betlém s vyřezávanými figurami
modelovat figury z hlíny
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
tělo se zřetelem na rozměry, vzrůst ap. syn. postava:
obrysy ženské figury
muž s drobnější figurou
hlídat si figuru váhu, štíhlou linii
udržet si štíhlou figuru
3.
společensky výrazná, významná osoba, osobnost • postava uměleckého díla:
charismatická figura
politicky silné figury
klíčová figura studentského povstání
hrát ve filmu komickou figuru
Centrální figurou dramatu je dívka z měšťanské rodiny.
4.
pohybový prvek používaný v tanci, gymnastice, krasobruslení ap.:
akrobatické figury
nacvičovat krasobruslařské figury
předvádět složité taneční figury
Dívky trénují gymnastické figury.
5. lingvistika, literární věda
specifický způsob výběru a uspořádání jazykových prostředků užívaný jako stylistický prostředek:
rétorické / stylistické / básnické figury
hledání neotřelých poetických figur
6. hudba
krátký melodicko-rytmický útvar menší závažnosti než motiv, užívaný zprav. v doprovodu nebo mezihrách:
chytlavé rytmické figury
opakující se melodická figura
Klasická bluesová figura má dvanáct taktů.
7.
(ve stolních hrách) hrací kámen:
šachové figury
hrát s modrými figurami
Cílem hry dáma je sebrat protihráči všechny jeho hrací figury.
◊ dát něco do figury kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
uvést něco do náležitého stavu, uspořádat, upravit
◊ dát někoho do figury kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
navrátit někoho do dobré, žádoucí formy • ukáznit, usměrnit někoho
◊ mít figuru kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
mít hezkou, štíhlou postavu • mít urostlé, vypracované tělo
◊ nastrčená figura
člověk vykonávající svou funkci jen zdánlivě, z pozadí řízený někým jiným
► figurka
[fɪgurka]
(2. j. -rky, 2. mn. -rek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
keramické figurky
figurka čerta
vyrábět figurky zvířat
Ujídal čokoládové figurky z vánočního stromku.
2.
zvláštní figurka politické scény
bizarní figurky z pražského podsvětí
Film je plný svérázných figurek.
Žena byla ve městě známou figurkou.
3.
šachové figurky
hrát s černými figurkami
Ke hře potřebujete jen hrací kostku a figurky ze hry člověče, nezlob se.
◊ figurka na šachovnici ◊ figurka ve hře někoho ◊ šachová figurka
bezvýznamný, bezmocný člověk ovládaný, řízený někým mocným
◊ hýbat figurkami (na šachovnici)
manipulovat s lidmi, řídit je a využívat k prosazení svých zájmů
◊ nastrčená figurka
člověk vykonávající svou funkci jen zdánlivě, z pozadí řízený někým jiným
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)